Zajímavosti z rodokmenu

Matěj, který byl ve skutečnosti Matouš

Prapradědeček Matouš se narodil 1. září 1848 v Rankově č. 12 a v Trhových Svinech ho pokřtili německy jako „Matthäus Waldauf“ – Matthäus je Matouš (Matěj by byl Matthias). Dospělý žil v Kladinách u Římova a tam ho zřejmě znali jako Matěje. Tak ho totiž římovský farář Edvard Böhm zapsal 19. listopadu 1872 do matriky, když se ženil s Kateřinou Martinkovou. Ženich ale k ohláškám přinesl křestní list z fary v Trhových Svinech (vystavený 28. října 1872) a podle něj jiný kněz nad zápis připsal opravu: „Matouš Valdauf (dle křestního listu ze Svinů opravil …)“. Stejná chyba se pak opakovala ještě dvakrát: v Římově při křtu syna Bartoloměje (1881) a ve Střížově při Bartolomějově svatbě (1909). Pokaždé někdo „Matěj“ přeškrtl nebo nadepsal na „Matouš“. Nejmladší syn, narozený 1884, už dostal jméno Matouš.

Waldauf, nebo Valdauf?

Příjmení se v matrikách píše oběma způsoby, někdy dokonce v jednom zápisu. Nejstarší nalezené zápisy – německá svatba Jana Waldaufa v Trhových Svinech 1843 a křest jeho syna Matouše 1848 – mají vždy „Waldauf“ u Jana i jeho otce Jakoba; tak to psaly i německé rejstříky fary. Při svatbě 1872 v Římově je ženich „Waldauf“, jeho otec Jan o řádek níž „Valdauf“ – a oprava podle křestního listu ze Svinů zní „Matouš Valdauf“. V římovské křestní matrice (1876–1884) jsou všechny děti z Kladin č. 4 „Valdauf“. Ve Střížově 1909 farář psal „Waldauf“ a svědka Václava nejdřív zapsal jako „Voldauf“, pak opravil na „Waldauf“. Dědeček Jaroslav (* 1920) už byl Valdauf. Zajímavé je, že oprava podle křestního listu ze Svinů (1872) zní „Valdauf“, přestože původní německý zápis z roku 1848 má „Waldauf“ – fara při vystavení listu zřejmě jméno počeštila. Nejde tedy o jednorázovou změnu jména, spíš o dvě podoby, které vedle sebe žily celé 19. století – v německých zápisech W, v českých často V, a záleželo na písaři.

Nejdřív syn, pak svatba?

Jakub Waldauf, podruh v Otěvěku, a Dorota, dcera otěvěckého sedláka Matyáše Bůřiče, se vzali v Trhových Svinech v únoru 1807 – jemu bylo 23, jí 22. Jejich první syn Matyáš se ale podle křestní matriky narodil už 16. května 1806, a to v domě Dorotina otce. Farář ho přesto zapsal jako manželské dítě. Svědkem na svatbě byl sedlák Šebestián Benka a ten pak se svou ženou Uršulou stál za kmotra všem jejich dětem – od Matyáše až po Ondřeje (1816). Proč svatba „přišla pozdě“, zápisy neříkají: podruh bez vlastního domu se se sedlákovou dcerou možná nemohl oženit dřív, než dostal souhlas vrchnosti.

Svatba se svolením kláštera

Když se 30. ledna 1843 v Trhových Svinech ženil Jan Waldauf, bylo mu 35 let a nevěstě Kateřině Brožkové 33 – na tehdejší venkov pozdní sňatek. Oba byli podruzi, tedy lidé bez vlastního domu a půdy, kteří bydleli u sedláků v nájmu. Jan byl navíc poddaným panství Vyšší Brod (patřilo cisterciáckému klášteru), a proto se před svatbou neobešel bez svolení vrchnosti – dostal ho 7. ledna 1843. Bylo to pět let před zrušením poddanství v roce 1848; syn Matouš se narodil v září téhož revolučního roku už jako svobodný člověk.

Podepsal se vlastní rukou

Když si 23letá Kateřina Martinková v roce 1872 brala Matouše Valdaufa, byla podle tehdejšího práva nezletilá (plnoletost byla až ve 24 letech). Její otec, rolník Václav Martinek z Kladin č. 4, proto do matriky připojil svůj vlastnoruční podpis. O 37 let později se to opakovalo při svatbě jeho vnuka Bartoloměje: tentokrát musel ke sňatku dvacetileté nevěsty Marie svolit její otec Jakub Tišler.